Politika je prostředek k ovládání státu a davu jeho obyvatel. Jejímž cílem by měl být blahobyt všech, bohužel to často vypadá tak, že těch pár na hoře, kteří rozhodují, rozhodují pouze ve svůj prospěch, aby se jejich kapsy co nejvíce zaplnili penězi. Ne ve všech státech se chodí do politiky zbohatnout, jako je tomu u nás, jsou i země, kde se do politiky můžete dostat jen tehdy, jste-li již bohatý a významný člověk. U nás tomu je tak, že do politiky se chodí nahrabat si do svého korýtka co nejvíce a s jídlem roste chuť. Důležitá rozhodnutí pro obyčejné lidi tak musí mnoho let počkat, protože zákon, jenž napomůže jakémusi politikovi v české politice zbohatnout ještě víc, je přednější. Bohužel, tak to u nás chodí.
Politici, v zájmu naplnění svých kapes zapojují stát do mezinárodních organizací, které obyčejným lidem nic nepřinášejí, ovšem politikova kapsa se plní, čili účel splněn.
Zákony se vydávají nové a nové, aniž by často hlasující politik věděl proč a pro co zrovna hlasuje, protože si vyřizoval momentálně ze sněmovny něco velice důležitého pro své soukromé účely, jako je domlouvání si schůzky s dívkou provozující nejstarší řemeslo na světě. Potom dochází k tomu, že zde máme zákony, které si jsou protichůdné, nebo nejsou určené páky pro jejich vymáhání. Hlavní je, že obyčejný člověk platí daně, ale když se chce domoci svého práva, často pohoří jen na nedokonalosti a chybách v zákonech, které podporují nekalé živly, slušné lidi znevýhodňují.
Tak to v politice zkrátka chodí, je jen na obyčejných lidech, jak dlouho toto umožní, než se vzbouří a zaslouží se o změnu zákonů pro lidi a ne zákonů pro politiky. Je to jen otázka času, než dojde prostému lidu trpělivost, nebo je za tím něco víc? Například strach bojovat, vybočit ze stáda a jít si za svým nebo strach z neúspěchu? Těžko říci.