Nebudeme si nic nalhávat. Každého život by šel tak trochu vylepšit. Vždycky se najde něco, co by šlo udělat jinak. Co by se mohlo předělat. Nebo co úplně vynechat. Vždycky. A to nemluvíme jenom nakupování jiného zboží, ale mluvíme i o celkovém přístupu k životu. Je hrozně těžké představit si, že žijeme v jistém stereotypu, kterého se držíme jako železné košile každý den. Avšak pravda je taková, že žijeme. A někdy si to i začneme uvědomovat, že jsme vlastně například několik let dělali pořád ty samé chyby, ty samé postupy. Máme ty samé zvyky. A věřte nám, začne se vám to nelíbit. Pokud tedy nejste jedni z těch lidí, kteří by klidně celý život vydrželi v jedné konzervě. Někdy se takhle zastavíte večer při sklence vína a řeknete si v hlavě, co jste udělali tak jiného. Co jste vlastně celou tu dobu dělali?
Tvrdý náraz
Nejhorší je, když člověk promarní léta, která už si nikdy nevrátí zpátky. Vzpomínáte na všechny ty dny, strávené v nějaké tlící kanceláři, s lidmi, které ze srdce nenávidíte. Najednou si uvědomíte, že jste vlastně propluli životem a pro co? Chtěli jste peníze, ale po tolika letech se máte stejně mizerně jako tehdy. Chtěli jste kariéru, ale přitom máte akorát více stresu a povinností a ještě upnutější časový rozvrh. Rozhlédnete se kolem sebe a uvidíte stejné příběhy, identické. Najednou nejste až tak zvláštní, jak jste si mysleli.
Čas něco dělat
I kdyby to byly jenom kurzy hraní na kytaru, malování, cesta kolem Evropy, změna zaměstnání nebo i změna bytu, tak to udělejte. Pokud vás unavuje stereotyp, rozjeďte to na úplně jiné čáře. Prostě se toho nebojte. Stejně všichni jednou na konci skončíte naprosto stejně, tak proč se starat o to, co si kdo myslí. Je vám šedesát, chcete zažít nový život, ale dětem se to nezdá? Ať jdou k čertu! Musíte si uvědomit, že jste to v konečném důsledku jenom VY, kteří odpovídají za svůj život.