Patří k užitkovým plemenům. Má robustní tělo a divoce zbarvenou hustou srst. Chováme je jak pro maso, tak pro radost. Tento vcelku mohutný králík je totiž milé, živé a důvěřivé zvířátko. Pochází z vídeňského svazu chovatelů králíků. Předseda tohoto svazu Johann Schultz měl za úkol vyšlechtit králíka s hezkou kožešinou a dobrými výnosy masa, což se mu podařilo. Od roku 1897 se vídeňský králík rozšířil i do dalších zemí Evropy. V Německu chovatelé křížili toto plemeno dál a vznikaly další druhy bílé, černé a modrošedé srsti.
Pro svou velmi dobrou užitkovost a plodnost jsou velmi oblíbení. Už ve čtyřech měsících mají tři kila a mohou se zpracovávat v kuchyni. Mají chutné, krátké a šťavnaté maso. S ohledem na krmení dosahují celkové váhy až 5 kg. U nás je v současné době pět uznaných plemen. Každé z těchto plemen je typické svou barvou srsti.
Nerozšířenější je vídeňský modrý, který byl vyšlechtěn v Rakousku a který byl možná křížen s původními modrými králíky z Moravy. Další je vídeňský bílý, vyšlechtěný také v Rakousku křížený s holandskými králíky. Vídeňský černý vznikl v Německu křížením vídeňských modrých a aljašek. Vídeňský šedý vznikl v Německu křížením vídeňského modrého a tamních starých divoce zbarvených králíků. Posledním je vídeňský modrošedý, který se údajně nacházel při vzniku vídeňského modrého. V pozdějších letech bylo toto plemeno přidáno do německého vzorníku.
Samičky jsou skvělé matky, v jednou vrhu mívají 8-11 mláďat. Pokud chceme mít ekologické a zdravé maso, krmíme jen senem nebo v létě trávou. Pro podporu mléčnosti přidáváme jádro. Z jara je velmi zdravé pro králíky krmení z kopřiv, vyčistí si tak organismus a rychle si pak zvyknou na zelené krmení.
Ani těmto králíkům se nemoci nevyhýbají. Například proti kokcidióze někteří chovatelé přidávají kuchyňský ocet. Jako prevence je velmi důležitá čistota a pravidelné odstraňování trusu v kotcích.
